THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři roky poté, co kultovní world music kutálka NO SMOKING ORCHESTRA rozpoutala své divoké Unza Unza hody, přišel čas na další živelnou kalbu pod taktovkou Emira Kusturici a jeho bandu. Zatímco se předchozí album volně vázalo na trhlou jízdu „Černá kočka, bílý kocour“, novinka je vlastně regulérním soundtrackem k poslednímu filmu pana kapelníka.
„Život je zázrak“ představuje podle mého jeden z nejlepších snímků Emirovy bohaté filmografie a hudba je jeho nedílnou a důležitou součástkou. Kusturica je bezesporu nejmuzikálnější režisér dneška, který scénickou hudbu užívá pouze okrajově... hudba je totiž nedílnou součástí světa a nezní z onoho magického „zásvětí“, ale produkují jí přímo aktéři jeho snímků. Je balkánská se vším všudy: umí být nezkrotná, rozverná, uřvaná a na druhé straně zadumaná a smutná. NO SMOKING ORCHESTRA má ovšem punkový kořen, čili určité procento rock´n´rollu je v jejich mocném etnickém tónu stále cítit.
Aktuální nahrávka Bosňanů pokračuje v duchu, jaký nastínil výtečný „Unza Unza Time“... čili v produkování někdy až morbidně hořkosladké a nespoutané world music, postavené pevně na základech balkánského folklóru, ale postmoderně dořeďované různými žánrovými podivnostmi. Emira a spol. fascinuje patos politické písně (skutečně skvostná agitačka „Ovo Je Muski Svet“, která kombinuje jistý parodický náboj s nádherně melancholickými podtóny), vlezlý pop (neuvěřitelně slizká a trochu nudná „Karakaj“), westernové motivy (parádní Mexičan z Balkánu „Wanted man“), ruské halekačky (místy až punkově hnětající „Vasja“) a výčet by mohl pokračovat. NO SMOKING ORCHESTRA jsou hračičkové, rock´n´roll hrají jako lidovky, lidovky hrají jako rock´n´roll.
Jádro nové desky ale tvoří především překrásné variace na leitmotiv filmu, který je odvozen z jakési moldavské písně. Celému alba dávají řád a kostru, což je oceněníhodné, neboť narozdíl od „Unza Unza Time“ se „La Vie Est Un Miracle“ zhruba uprostřed povážlivě sype a zadrhává. Materiál je až příliš různorodý a místy nevyrovnaný, čili má tendence poněkud ztrácet pozornost posluchače. Ale právě návraty hořkosladké titulní skladby všemu dávají rámec, který je nakonec, navzdory několika rozpačitým kouskům, naplněn skutečně nádhernou hudbou pro pozorný i zábavný poslech.
Pokud tvorbu „smokingů“ znáte a pokud adorujete živelný kravál předchozí desky, počítejte s určitým zvážněním a zesmutnění, které novinka přináší. Pro někoho možná bude ztráta energie a divokosti znamenat nepřekonatelný problém, ale já jsem zvážněním Emira jako režiséra i jako muzianta nadšený.
Nelze dělit soundtrack a film a pod vlivem opravdu fantastického filmu na mě tahkle hudba funguje dokonale. Byť tohle album není tak nabité jako předchozí řadovka, byť má (opět) hluchá místa, představuje skvělou ukázku živelného balkánského etna...
8 / 10
1. In The Beginning
2. Evergreen
3. Wanted Man
4. Kiss The Mother
5. Moldavian Song
6. Vasja
7. Dying Song
8. Looking For Luka
9. Ovo je muski svet (this is a man's world)
10. Fatal Wounds
11. Who Killed the DJ
12. Karakaj
13. The Waterfall
14. Gladno srce
15. Looking For Sabaha
16. When Life Was A Miracle
17. Moldavian Song
La Vie Est Un Miracle (2004)
Unza Unza Time (2000)
Black Cat White Cat (1998)
Ja nisom odavle (1997)
Male price o velikoj ljubavi (1989)
Pozdrav iz zemlje Safari (1987)
Dok cekaš sabah sa šejtanom (1985)
Das Ist Walter (1984)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 53:33
S Bregovičem byly Kušturicovy filmy tak nějak...barvitější ;)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.